Jako výhodu bych určitě brala právě tu zkoušky důvěry. Pokud své polovičce věříte i přes to že tráví mnohem víc času s ostatníma než s vámi a ona věří vám je to, to nejlepší co může být ale na druhou stránku je to hrozný pocit když nevíte s kým je a co dělá, ten pocit strachu vždy bude a nezbavíte se jej dokud svou/svého milou/milého nebudete mít u sebe.
Sice se říká že vzdálenost je jen číslo ale pokud je pár od sebe příliž daleko a setkává se jen párkát do měsíce třeba z důvodu financí, rozhodně je zde větší riziko že si jeden z páru najde někoho kdo bydlí třeba ve stejným městě jako on. Z vlastní zkušenosti vím že vztah na dálku většinou skončí právě protože jeden se zamiluje do někoho kdo mu může být neustále na blízku nebo díky vyskoké částce za vlak, autobus nebo jiného dopravního prostředku. Ruku na srdce a přiznejme si, nejsme milionáři abychom si mohli dovolit pořád jezdit například 200km třikrát do měsíce. Tenhle typ vztahu občas bývá velmi finančně náročný, sama vím jaký to je, šetřit na stupidní cestu jen abych mohla tu dotyčnou osobu opět vidět.
Vztah na dálku je krásný, ten pocit a ta chvíle když den před setkáním se svou láskou nemůžete spát ani jíst tím jak jste naprosto natěšení až se vzájemně obejmete, políbíte a následně spolu budete trávit krásné a zamilované chvíle.
Věřte mi vztah na dálku super zkušenostt ale né vždy končí jako v pohádce nebo jako v americké slaďárně.
Ale jak se říká: když miluješ není co řešit.
A co vy, zažili jste někdy vztah na dálku ?